3.2. Jak správně zabírat při kraulu?

Výměna kraulových paží by měla vypadat zhruba takhle.
Všimli jste si něčeho neobvyklýho, co vás na tom zarazilo nebo překvapilo, že jste si to představovali jinak? Dost často se totiž můžeme setkat s něčím takovým. V tomhle provedení chybí fáze skluzu na tý ruce a to je špatně. Představte si, jak vypadá skluz při skejtování na běžkách – přeneseme váhu a vezeme se zadarmo na jedný lyži, přeneseme váhu na druhou a zase se vezeme zadarmo ve skluzu. Stejnýho skluzu chceme dosáhnout i v plavání, takže ta ruka se těsně pod hladinou vždycky na okamžik vytáhne do dálky, než začne klesat a zabírat. Tohle je mega důležitý, abyste si zapamatovali a zkoušeli to úplně při každým cvičení a při každým záběru, protože není nic těžšího než se pak tenhle špatně naučený vzorec přeučovat.
Cvičení, při kterým se vepředu ruce potkávají, se říká dobíhaná, tedy že se po každým záběru ruce vepředu doženou a až pak se vymění a začne zabírat druhá ruka. To je skvělý cvičení, protože při něm máte čas myslet na každou ruku zvlášť, soustředit se na celou dráhu záběru, ale hlavně nutí a učí plavce splývat na tý ruce, která zrovna neplave, i přestože by ta ruka hrozně chtěla začít klesat a poskytnout vám oporu, abyste neklesli. To je pud sebezáchovy, který má na začátku každý, ale zkuste se klidně i pomocí pomůcek dobře naučit tohle základní dobíhaný cvičení, protože vám obrovsky usnadní život.
V naší plavecký škole učíme plavat tak, že nejdřív se naučíme všechno při tomhle dobíhaným kraulu a pak teprve začneme z tý dobíhaný utíkat. Výsledný kraul potom vypadá tak, že ruka vepředu čeká a čeká a těsně než ta druhá přijede, tak ta první uteče. Nikdy se vepředu nepotkají. Tady najdeme veliký rozdíly mezi jednotlivými plavci – někteří točí rukama jak větrný mlýny, jiní naopak skoro plavou dobíhanou. Bohužel plavec, který točí rukama, pravděpodobně nemá žádný skluz a nevyužívá toho, že tělo může jet setrvačností po každým záběru vpřed ve skluzu, jako na běžkách. A jak takový plavec může zrychlit? No leda že ještě víc zvýší frekvenci, ale to nejde do nekonečna. Stejně jako na těch běžkách, pokud by běžkař při skejtování jenom ťapal stromeček, tak může samozřejmě ťapat ještě rychleji stromeček, ale bez skluzu prostě kolegovi běžkařovi, který se krásně veze, dlouho stačit nebude. Je potřeba najít kompromis a klouzat tak, jak to poloha těla při kraulu dovolí. Jinými slovy platí, že čím lepší poloha těla, tím víc kloužeme, čím utopenější poloha těla, tím víc jsme nucení jít do frekvenčního kraula.
A v jakém okamžiku má teda ta splývající ruka začít klesat? Ideální průměr mezi větrným mlýnem a extrémním dobíháním je zhruba ve ¾ záběru, tedy v okamžiku, kdy ta ruka ujede ¾ z celýho kola a prsty míjí hlavu, tak může začít splývající dlaň s dalším záběrem. Do té doby by měla být jako přilepená těsně pod hladinou.

Pokud si k tomu přidáme ještě nádech, tak vlastně celý to nádechový okýnko, ta čtvrtka záběru, kdy dlaň jede od stehna k hlavě a my se nadechujem, tak ta druhá ruka čeká a čeká těsně pod hladinou. V momentě, kdy ruka míjí hlavu, v těch ¾ z celýho kola, tak se stane několik důležitých věcí:

• začne výměna obou rukou, ta co čekala u hladiny, tak jde do záběru
• hlava se sklápí ke dnu, protože dokončila nádech
• tělo začíná rotovat z jednoho boku rovnou na druhý