1.3. Proč je dýchání při plavání tak těžké?

Když na ten pravidelný rytmus nádechu a výdechu nejste zvyklí, tak můžete mít pocit, že se dusíte a je to úplně normální.
Než vám prozradím, proč se vám to děje, tak trochu teorie.
Při plavání je nejdůležitější najít balanc mezi množstvím nádechu a množstvím výdechu, nesmí být jednoho míň a druhýho víc, jinak se samozřejmě čím dál víc dusíme.
Objem vzduchu je podobný jako při běhu. Jenže – v plavání je pár rozdílů, kvůli kterým ten naučený stereotyp nefunguje.
Prvním problémem je fakt, že vydechujeme do vody, tedy plíce tlačí proti odporu, což v žádným jiným sportu řešit nemusíme. Je to jako byste se snažili vlastním dechem něco přetlačit, a proto pokud necháme plíce prostě jenom „pasivně“ vydechnout, tak nikdy nevydechnou tolik, kolik je pro plavání potřeba a tím zůstává v plicích starý nevyměněný vzduch.
No a druhým problémem je fakt, že v plavání máme dýchání oproti běhu úplně obráceně.
Při běhu je nádech nosem (nádech) a výdech pusou (výdech).
Při plavání je nádech pusou (nádech), protože kdybych se nadechla nosem, nalítají mi kapky do nosu a štípe to v mozku, a výdech oběma – tedy nosem i pusou zároveň (výdech).
Nicméně v menších rychlostech, při opravdu uvolněném plavání, stačí i výdech jen jedním z nich, tedy buď jen nosem nebo jen pusou, protože nejsme tak zadýchaní. Ale v rychlejším tempu by nám to už nestačilo.
Takže ještě jednou – při plavání je nádech nad vodou jen a pouze pusou a výdech do vody nosem i pusou zároveň a do toho aktivně silou zatlačíme do vody, abysme jí přetlačili.